D’Agostino & Kácha, 10 cest na Pegasa za 16 hodin
Franta D'Agostino a Kuba "Ratlik" Kácha si v Adršpachu střihli pořádnou výzvu - během jediného dne vylézt všech deset cest na ikonické věži Pegas. Franta o podobném projektu přemýšlel zhruba dva roky a na adršpašských spárách postupně sbíral zkušenosti, které mu měly pomoct tuhle výzvu zvládnout. Pegas se za den naposledy podařilo vylézt v roce 2016, takže laťka byla nastavená vysoko.
Pegas je symbolem Adršpachu, mekky tradičního lezení, kruhů a nádherných lezeckých cest.
Bruslení v Koníkovi
Budík zazvonil už v pět ráno. Po rychlé snídani a rozlezení na bouldrovce vyrazili pod věž. První cestu, Starou cestu VIIa, měli za sebou v sedm hodin. Následovalo Volání dešťů VIIc, které už oproti první cestě vyžadovalo jistou dávku soustředěnosti. Druhou cestu stihli za pouhých 45 minut. První dvě cesty byly taková rozehřívačka před největším otazníkem celého projektu a to Okřídleným koníkem Xa.
Právě Koník měl být zkouškou, která mohla rozhodnout o všem. Dvojice chtěla celou cestu zvládnout bez mága. Po dlouhé žábovce přišla holá stěnka, kde se ukázalo, jak moc mágo na prstech chybí. Ratlíkovi se klíčový boulder nepodařilo přelézt, a tak zvolili týmový postup. Ratlík jistí u prvního kruhu a Franta pokračoval na top rope ke druhému kruhu a pak pokračoval dál. Místo původně plánovaných kroků začal hledat drobné chyty, improvizoval s nohama a opatrně traverzoval ke třetímu kruhu. To, co by s mágem drželo je bez mága skoro nemožné. Pro potvrzovací boulder u třetího kruhu se Franta rozhodl zkusit program z minula, ale nedržel a nakonec spadl. Po pádu v dalším těžkém místě nakonec našel jiný program a dostal se na vrchol. Zápis do vrcholovky přibyl v 10:15.
Po Koníkovi následovaly Bílé myšky VIIIa a Husarský kousek IXb. U Husarského kousku Frantovi pomohlo dobře založené koleno v klíčovém místě. Ve třináct hodin byly přesně v půlce. Za sebou měli pět cest a přišla chvíle na oběd a rychlé zhodnocení vylezených cest a stavu jejich sil. Zatímco Franta se cítil relativně dobře, Ratlík už začínal pociťovat únavu.
Odpoledne je čekala Chutná spára VIIIa. Její úvod vede úzkým komínem do převisu, který lezce vytlačuje ven a dlouho nenabízí možnost jištění. První kruh je tak v 12-15 metrech. Ratlík se rozhodl slézt dolů, protože cítil, že pokračovat by bylo příliš riskantní. Franta jeho rozhodnutí respektoval a do cesty nastoupil sám. Právě v takových chvílích se ukazuje, že součástí podobného projektu není jen fyzická síla, ale především schopnost vyhodnotit situaci a poznat vlastní limity.
Další velkou výzvou byla Létavice VIIIa, kterou Franta označil za spárový highlight. Dlouhá spárová linie nabízí jen dva kruhy a v těžkých pasážích prověří techniku i odolnost. Bolavým kolenům pomáhaly neoprenové nákoleníky, ani ty ale nedokázaly odstranit veškeré nepohodlí. V 17:15 už Franta na vrcholu přiznával, že mu také docházejí síly.
A nebylo divu. Deset cest mělo dohromady sedmnáct kruhů při průměrné délce kolem šedesáti metrů. Jištění tak bylo často daleko od sebe a značná část lezení se odehrávala v takzvané no-fall zóně. Ne, že by každý pád v této zóně nutně končil smrtí, ale je prostě lepší nepadat. Takový den proto vyžaduje nejen výdrž a dokonalou lezeckou techniku, ale také maximální soustředění a rozvahu.
Něco na dolez
S posledním denním světlem přišla na řadu Lehká V, která rozhodně není lehká. Po setmění zbývaly ještě poslední dvě cesty v údolní stěně Pegase - Vodní kapky VIIIa a varianta Bílých myšek VIIc. Právě Vodní kapky přinesly Frantovu největší krizi. Několik náročných širočinových pasáží prověřilo poslední zbytky síly v těle i hlavě. Když se konečně dostal nad těžká místa, úleva se mísila s vědomím, jak blízko se pohyboval na hranici svého komfortu.
Poslední varianta Bílých myšek už naštěstí nabídla o něco milosrdnější závěr a podařilo se založit i dobrou smyčku. Ve 22:55 se Franta, Ratlík a fotograf Kuba objali na vrcholu a zapsali poslední desátou cestu do vrcholové knížky. Po šestnácti hodinách bylo hotovo.
Pegas nebyl jen o přelezech a číslech v průvodci. Byl o lezeckém umění, vytrvalosti, improvizaci a důvěře v parťáka. A taky o tom, že správné rozhodnutí někdy znamená pokračovat a jindy včas slézt dolů. Protože v Ádru se počítá nejen to, co člověk vyleze, ale i to, jak se dokáže bezpečně dostat zpátky na zem.
Zajímalo by tě více podrobností? Mrkni na Frantův detailní report na eMontaně.
Deset cest za šestnáct hodin
Další
Foto: Kuba Freiwald
