Šimon Potůček, Underground 8c+/9a
Tuhle legendární linku jsem měl vyhlídlou už dlouho. Jedná se o čistě sportovní cestu v Italském Arcu v sektoru Massone – Pueblo II. Kolem roku 2000 to byla jedna z nejtěžších cest na světě a benchmark sportovního lezení.
Charakterem jde o prakticky čistě stropovou, uměle vytvořenou cestu vzniklou těžbou kamene s typickými „policemi“. Vzhledem k tomu, jak se na první pohled jeví je ale překvapivě technická a nabízí komplexní krokové sekvence.
Cesta začíná snadnějším úvodem po velkých policích cca za 7b, na který navazuje nejfyzičtější boulder cesty cca za 7C. Zde je sousta možností řešení a lezec si musí opravdu zvolit, jaká mu sedne nejlíp a je schopen ji konzistentně opakovat. Dál následuje pár lehčích kroků lezení a technický boulder se specifickou patou a nátahem do dalšího odpočinkového místa. Zde jde poměrně dobře odpočinout, ale člověk už cítí únavu v těle, a tak se tu nedá restit úplně „do nuly“. Následuje poslední těžká sekvence vytrvalostního lezení za chyty se špatným třením a malýma nohama až do topu, která je po celé cestě opravdovým problémem cesty.
Cestu jsem zkoušel už pár lez zpátky, ale tehdy na to ještě asi technicky a silově nebylo, a tak jsem ji chvíli musel nechat stranou. Vrátil jsem se na ni letos po ME v čase, než začne semestr. Celkem mě ze začátku znovu překvapila obtížnost cesty a také to, že mi charakterem úplně neseděla. První dny jsem trochu bojoval s teplotou, ale dařilo se dělat poměrně slušné posuny. Přelez přisel pátý den za silného deště, který parádně podtrhoval atmosféru přelezu. Bylo také trochu více vlhko, což mi ale na kluzkém vápně docela sedlo, a tak jsem připsal historicky 4. český přelez.
Radost byla obrovská a je úžasné zvládnout jednu z cest, co formovaly podobu sportovního lezení. Zároveň má pro mě přelez celkem velký osobní význam, protože máme na Vertikonu vystavenou fotku z této cesty přímo nad dveřmi a vídat jí několik let mě vždy motivovalo do tréninku.
Další
