Vatnajökull: sestup do pekla (a výlez zpět)
Zajímá tě, jaké je lezení v ledovcových moulinech na Islandu?
Moulin je vertikální kruhová šachta nebo tunel v ledovci. Vzniká, když povrchová tající voda najde prasklinu nebo slabé místo v ledu a začne do něj stékat. (Název je odvozen od francouzského moulin – mlýn; tvorbu ledovcových šachet doprovází hluk jako v mlýnici.) Když chceš lézt v moulinech, musíš nejdřív slanit do útrob ledovce a pak se dostáváš po hladkém pevném ledu zpátky na povrch.
Island je jedna z nejlepších destinací na provozování této jedinečné formy ledolezení. Na začátku roku se tam vypravil Singing Rock lezec Carlos „Citro“ Logroño, který se s námi podělil o svoje silné zážitky.
Den, kdy jsem vyměnil skálu za sopečný led
Jsem skalkař.
Převisy, které tě vyplivnou. Mikrolišty a prsty, co tiše trpí. Rozpálený vápenec a zpocené přelezy.
Jenže Island ti teplo nedá.
Island ti dá led.
A ne jen ledajaký led.
Dá ti Vatnajökull, největší ledovec v Evropě. Bílou obludu, která se rozlézá krajinou, jako by si planeta oblékla brnění.
A tak jsem tam stál já. S cepíny, mačkami a tou směsí sebevědomí a kontrolované hlouposti, kterou lezci potřebují, aby si pořád mohli říkat, že je to vlastně dobrý nápad.
Černý led: když ledovec nechce být hezký
V Alpách je led křišťálový, elegantní, dokonale modrý jako z pohlednice.
Na Islandu může být led černý.
Sopečný popel uvězněný ve vrstvách starých tisíce let. Tmavé pruhy, které prořezávají ledovec jako jizvy. Není to hezký led. Je to geologický led. Stlačený po staletí. Vážný.
Zasekneš cepín a ten zvuk není dutý ani křehký. Je hluboký. Těžký. Jako by si ledovec odkašlal, než řekne: „Dobře, můžeš lézt… ale nepokaz to.“
A tam to začíná.
Sestup do tmy (ano, doslova do pekla)
Na jednou někdo řekl: „Co kdybychom vlezli do téhle díry?“Podíval jsem se dolů. Temné. Svislé. Hluboké.
To je moulin. Kanál, který si tající voda vyhloubila dovnitř ledovce. Přirozený odtok do zmrzlých útrob planety.
A jasně, rozumné by bylo udělat si fotku a jít dál.
Jenže ne.Slanili jsme dolů.
Do tmy.
A jak jsem sjížděl po laně a modrá mizela a stěny kolem mě tmavly, probleskla mi hlavou naprosto odborná a zralá myšlenka:
„Sestupujeme do pekla… ale s mačkami.“
Ozvěna se mění. Světlo se mění. Vzduch je vlhký a studený. Led je tmavší, hutnější. Máš pocit, že jsi uvnitř obrovského hrdla, které pomalu dýchá.
A když dojedeš na dno, podíváš se nahoru a vidíš malý kruh světla daleko nad sebou. Přesně v tu chvíli ti dojde, že tohle už není turistika.
Tohle je dobrodružství.
A teď… výlez z pekla
Nejdeš dolů, abys vyšel pěšky.
Jdeš dolů, abys vylezl zpátky.
Levý cepín.
Pravý cepín.
Precizní kop.
Dýchej.
Lézt uvnitř moulinu je něco úplně jiného než cokoli, co jsem dělal předtím.
Nejsi na otevřené stěně. Jsi v jakési tubulární katedrále. Stěny jsou konkávní. Všude vlhko. Led není křehký jako na ledopádu, je to stlačený, tisíciletý ledovec.
Není to jen o síle.
Je to chirurgická přesnost.
A v hlavě je to brutální. Nedíváš se do údolí. Nedíváš se na horizont. Díváš se do hloubky pod sebou.
Na ledopádu je strach z výšky. V moulinu je strach z hloubky.
A to mění všechno.
Ledopády vs. moulin: ať je jasno, není to totéž
1. Led
Ledopád:
Vzniká z vody, která teče a zmrzne.
Je vzdušnější.
Sloupy, rampouchy, křehké struktury.
Hodně se mění podle teploty během dne.
Moulin (ledovec):
Strukturální led ledovce.
Hustý, kompaktní.
S tmavými sopečnými vrstvami.
Součást těla ledovce.
Na ledopádu rozbíjíš povrch.
V moulinu komunikuješ s tisíciletou hmotou.
2. Pohyb
Ledopád: jasná linie, otevřená expozice, pod tebou údolí.
Moulin: lezení uvnitř, stěny tě obklopují, vlhko, skoro klaustrofobie.
Na ledopádu bojuješ s něčím pomíjivým.
V moulinu lezeš uvnitř něčeho, co tu bylo dávno před tebou.
3. Psychologie
Ledopád = závrať.
Moulin = introspekce.
Na ledopádu cítíš velkolepost.
V moulinu cítíš ticho.
A někdy je to ticho tíživější než prázdnota.
Reálná technika: co jsem se tam uvnitř naučil
Méně ran, víc přesnosti.Mačky pokládat, ne kopat.
Udržovat tempo, aby tě mráz nepřemohl.
Šrouby s rozmyslem, tady se neimprovizuje.
Ledovec odměňuje jemnost. Trestá impulzivnost.
Je to, jako bys lezl pod dohledem starého soudce.
Když vybavení není na efekt
Na Islandu mi došla jedna jednoduchá věc:
Tady vybavení není styl. Je to elegantní způsob přežití.
Potřebuješ vrstvy, které fungují i mokré. Skutečnou ochranu proti větru. Volnost pohybu bez ztráty tepla. Protože když vylezeš ven a vítr tě trefí do obličeje, není prostor pro chybu.
Uvnitř moulinu se potíš.
Venku mrzneš.
Jakmile tě zradí vybavení, zmizí koncentrace. A na ledu je koncentrace všechno.
Co si odneseš, když vylezeš ven
Když jsem vylezl z moulinu, pokrytý jinovatkou, s nateklými předloktími a úsměvem, u kterého nevíš, jestli je to radost nebo úleva, došlo mi jedno:
Na skále často něco dobýváš.Na ledovci nedobýváš nic.
Prosíš o svolení.
A když ho dostaneš, nechá tě sestoupit do pekla…a vylézt zpátky, jako bys byl hlavní postava vlastního absurdního a zároveň epického filmu.
Vatnajökull není aktivita.
Je to rozhovor s planetou.
A když k tobě promluví černý led, už se nevrátíš stejný.
PS: Hodnocení lezení na ledovci je oproti ledopádům v podstatě neuchopitelné. Zásadní rozdíl je v tom, že u ledopádu nebo stěny ji vidíš předem. Tady nevidíš nic, dokud se nepodíváš přes hranu, a i pak jen část, protože nepoznáš, jestli je to kolmé nebo převislé. Možná je to ale nejčistší forma lezení s cepíny. Směs ledolezení a dry toolingu.
Další
