Šimon Potůček, Za staro kolo in majhnega psa 8c+
Slovinská Mišja Peč patří k místům, která výrazně formovala historii sportovního lezení, a cesta Za staro kolo in majhnega psa k jejím nejlegendárnějším liniím. Od prvovýstupu Tadeje Slabeho v roce 1992 si drží pověst mimořádně náročné a nekompromisní cesty, která prověřuje nejen fyzickou připravenost, ale i psychiku a technickou preciznost lezce. Přelezů za více než třicet let přibylo jen minimum.
Na konci roku 2025 se toto historické 8c+ dočkalo druhého českého přelezu, o který se postaral Singing Rock lezec Šimon Potůček. V následujícím reportu Šimon detailně popisuje proces zkoušení, návrat k rozdělanému projektu i samotný přelez v ne zcela ideálních podmínkách.
Šimonovi gratulujeme a těšíme se na jeho další zářezy v roce 2026.
Šimonův report:
Cesta Za staro kolo in majhnega psa je ve slovinské oblasti Mišja Peč. Má poměrně velký historický význam. Vedle cest jako je Hubble nebo Action directe šlo tehdy o jednu z nejtěžších cest na světě. V roce 1992 se dočkala FA, o který se postaral Tadej Slabe (což mi přijde jako neskutečný výkon v té době).
Cesta je na klasifikaci 8c+ poměrně přísná. Proto se i po více než 30 letech dočkala jen kolem 11 přelezů. Charakterem jde o velmi intenzivní silovou vytrvalost se špatnými nohami, nekomfortním restem, za kterým následuje fyzická sekvence za sérii spoďáků. Zároveň je cesta velmi náročná na techniku a přesné provedení.
Výběr byl vlastně docela „prvoplánový“ - v Ospu jsem neměl nic rozlezeného, chtěl jsem nějakou pořádnou výzvu, a tohle mě poměrně lákalo. Už od začátku mě překvapila obtížnost úvodu. Myslel jsem, že nebude problém, ale velmi jsem se pletl. Hlavní boulder cesty mi ale šel lépe, než jsem čekal, a i cruxový kříž do malého kamínku jsem zvládl poměrně rychle. V cestě jsem se zlepšoval a na konci pozimní návštěvy jsem měl přelez na spadnutí. Kvůli únavě a nedostatku času to ale nevyšlo, a proto jsem se sem rozhodl letos podívat ještě jednou a dokončit projekt.
I přes to, že jsem v cestě nestrávil dohromady tolik času, bylo pro mě zkoušení psychicky náročné. Pády byly prakticky stále v jednom místě a bylo složité udržet pozitivní myšlení. Pro přelez bylo nakonec zásadní lézt celý úvod cesty precizně a bez chyby, neztrácet zbytečně energii u cvakání, a pak už jen doufat v pokus, kdy správně trefím malý kamínek na pravou ruku.
Spojit celou cestu se mi nakonec povedlo 18. 12. 2025. Byla mlha, poměrně chladno a vlhko. Na přelez to určitě nebyly ideální podmínky a musel jsem opravdu hodně zabojovat. Nakonec ale vše vyšlo a já jsem si tak připsal 2. český přelez a 12. přelez historicky, které tato cesta má.
I když se nejedná o mou nejvyšší vylezenou obtížnost, tak bych řekl, že pro svou náročnost, význam a charakter je tento cesta asi nejhodnotnější, jakou jsem dosud zvládl. Po přelezu jsem si dal den volnější. Teď už ale zas projektuju něco dalšího :).
Šimon Potůček, Za staro kolo in majhnega psa 8c+
