V srpnu jsme vyrazili po dvouleté, rozuměj korona pauze opět do Chamonix, přesněji řečeno do Courmayeru, jelikož přístup k plánovaným cestám je lepší (a nyní již i nutný viz druhá část textu) z italské strany. V plánu jsme měli tři cesty, resp. tři dny dobré předpovědi počasí na ledovci. První den se nám podařilo vylézt cestu Empire State Building 7c na Clocher du Mont Blanc du Tacul. Druhý den jsme zkoušeli jednu cestu, která za daných teplotních podmínek byla příliš velké sousto. Připadali jsme si tam jako na jadranu, takže ideální pro lezce, kteří se rádi opalují… Třetí den jsme museli změnit plán pro změnu kvůli odtrhovkám. Nicméně žijeme v 21. století, takže i přes mizerný signál na ledovci nám kamarád poslal tipa na alternativní cesty. Vybrali jsme si Ligne Blanche 7b na Chandelle Du Tacul, která je skvostem v oblasti (nicméně rozbitý ledovcový most k nástupu je na hranici „hnědých trenek“ a do budoucna potenciálně už i za ní) a kterou jsme vylezli na OS. Možná by se dalo napsat, stihli vylézt, jelikož už jsme jednu cestu stihli vylézt, dokud byla celá v r. 2016. O dva roky později se kus stěny Trident du Tacul zřítil a cestu Les Intouchables spolu s Lépiney změnil k nepoznání viz: https://www.planetmountain.com/en/news/alpinism/significant-rockfall-on-trident-du-tacul-in-mont-blanc-massif.html.
Lezecká částTento výlet byl pro mě docela alarmující. To, že se planeta otepluje, ví každý (tedy kromě Václava Klause staršího…). Nicméně teď to, zdá se, nabralo ještě na obrátkách. Letní měsíce byly údajně (navíc) nejteplejší v Chamonix vůbec. Před několika lety na stejném místě, kde jsme lezli i letos, tzn. v nadmořské výšce cca 3300 - 3800 m.n.m. padaly kameny ze stěn odpoledne, kdy odtávaly z firnových částí. Každým dalším rokem se počet a frekvence zvyšovaly a prodlužovala se doba, ve které k tomu docházelo. Před třemi roky kameny padaly i v noci a často těch kamenů bylo více a větších a nedalo se to nepostřehnout, protože to bylo velmi dobře slyšet… Letos to padalo z některých stěn celý den. Trhliny v ledovci se otevřely do gigantických rozměrů. Přechod od Midi ke stěnám kolem Grand Capucin je téměř nemožný. Některé cesty, resp. stěny jsou aktuálně nemožné nastoupit díky velkým odtrhovkám. Jedna z mála pozitiv je to, že některé cesty, pokud se k nim ale bude dát dostat, dostanou bonus v podobě nultého extensionu, takže přibydou nové lezecké délky. Třešničku na dortu aka věžičku na Tour Ronde se mi dokonce podařilo natočit. Kromě toho, že se ten sesuv zastavil nedaleko chodníku (prachově sněhová vlna se ale převalila mohutně přes něj), tak to přivalilo i jeden boulder. Přibyly tedy nové možnosti prvovýstupů… Píšu to sice s nadsázkou, ale je pravda, že po této zkušenosti mám motivaci být „ekologicky aktivnější“. Začínám tedy alespoň tímto dokumentačním článkem…
(Environ)mentální část
Další
Další novinky
František D’Agostino, Yosemity – 3 těžké bigwally během 2 týdnů
František D'Agostino se svým americkým parťákem Samuelem Strohem zazářili letos na jaře v Yosemitském údolí. Během dvou týdnů vylezli volně tři těžké bigwally, 2 z nich do 24 hodin. Přečti si, jak se borcům zadařilo vylézt parádní kousky v light-and-fast stylu.
Vatnajökull: sestup do pekla (a výlez zpět)
Zajímá tě, jaké je lezení v ledovcových moulinech? Island je jedna z nejlepších destinací na provozování této jedinečné formy ledolezení. Na začátku roku se tam vypravil Carlos „Citro“ Logroño, který se s námi podělil o svoje silné zážitky.