Hledat

Klemen Bečan

142845

Jméno: Klemen Bečan
Zaměstnání: lezec, trenér
Rok narození: 1982
Lezu od roku: 1989
Stát: Slovinsko

Co tě na lezení baví?
Všechno. Rád cestuji do dalekých míst, hledám skály, ztrácím se a zase se nacházím. Mám rád společnost ostatních lezců, ale úplně ze všeho nejraději mám lezení samotné. Líbí se mi, jak se cestou vzhůru odpoutávám od skutečného světa a prostě si jen vychutnávám ten pohyb. Strašně rád se při lezení úplně vyšťavím. Rvu se, co to dá, až už se to nedá vydržet a pak za odměnu prchnu. Dokončováním cest jsem nikdy nebyl moc. Pořádný boj je pro mě ve skutečnosti mnohem důležitější než ty dvě vteřiny štěstí na vrcholu. Ale i tak je občas fajn něco poslat :-)

Jak jsi začal s lezením?
Když u nás ve škole stavěli stěnu, řekl jsem si, že tam zajdu a podívám se, co to dělají. A pak už jsem nechtěl dělat nic jiného. Dva tréninky týdně už mi nestačily, a tak jsem lezl i nějaké traversy na zřícenině hradu a dalších skalách, co jsem našel v lesích nad naším domem. Myslím, že v našem městě nebyla jediná stěna, na kterou bych se nepokusil vylézt.

Ostatní zájmy?
Po nehodě na motorce jsem nějakou dobu nemohl lézt, a tak jsem začal jezdit na horském kole. Naštěstí jsem tehdy žil v Tržiči, uprostřed hor. Ať se odtamtud vydáte kamkoli, musíte pořád šlapat do prudkých kopců. Takže jsem se cestou nahoru vždycky úplně odrovnal a pak jsem si dal pro zábavu sešup z kopce, a to byla zase jiná káva. Během toho jsem se tak nějak mimochodem naučil překonávat vlastní hranice a nevzdávat se při prvních známkách únavy. Zjistil jsem, že tělo dokáže jít mnohem dál než hlava. A to se hodí i při lezení :-)

Oblíbená lezecká oblast?
Těžko říci. Stylem lezení mi určitě nejvíce vyhovuje Oliana. V Siuraně najdete spoustu různorodých cest a hned vedle je Margalef, kde se taky dá zažít spousta legrace. Takže moje první volba bude asi Katalánsko, protože je tam spousta méně známých míst a příležitostí k lezení na hodně dlouhou dobu. Ale ani Slovinsko není k zahození – na Istrii to máme kousek. A rozhodně nepohrdnu výletem do Řecka do Leonidia nebo na Kalymnos, ale je toho ještě mnohem víc. Cestování mě baví. Všechna místa, kam se vydávám, si vychutnávám plnými doušky. A pak se začnu nudit a pátrat zase po nějakém dalším. Myslím, že s lezením jen na té jedné perfektní skále bych se nikdy nespokojil. Podle mě cestování k lezení prostě patří, takže moje nejoblíbenější lezecká oblast bude asi někde na cestě.

Nejhodnotnější výstupy?
Soutěže:
Mistrovství světa juniorů, Imst 1997 – 1. místo
Světový pohár, Kranj 2008, obtížnost – 1. místo
2x 2. místo na Světovém poháru v boulderingu 2010 (Vídeň a Canmore)
Skály:
8c FA on sight, Siempre se puede hacer menos, Chulila, Španělsko (původní obtížnost byla 8c+, ale později našli snazší výlez a snížili ji na 8c)
Více než deset cest s obtížností 8c OS (přesné číslo neznám, protože jsem přestal počítat a navíc se obtížnosti pořád mění, takže se to dost těžko sleduje :-)
9a+ RP (Joe mama, Papichulo, La Rambla)
8c+ vícedélková cesta v Drašnici. Roctrip (8c+, 8a, 8c+, 7c, 7a) 250m FA
Zajištění parádních cest jako Roctrip, Afterworld, Bala Bala, Eagles Milk a spousty dalších po celé Evropě (a pár jich bylo i v Africe) které si teď mohou ostatní lezci bezpečně užit.

Největší zážitek z lezení?
Po více než roční pauze (kvůli nehodě na motorce) jsem musel začít lézt znovu úplně od začátku. Kamarádům, se kterými jsem dříve lezl, nestačily moje projekty ani na rozehřátí. Pro mě ale bylo úžasné, jak rychle jsem se dokázal zlepšovat, a díky téhle motivaci jsem se k nim brzy mohl přidat  a zkoušet s nimi jejich projekty, a nakonec se ze mě stal dokonce ještě lepší lezec než předtím. Kdo ví, třeba bych bez toho restartu dnes už vůbec nelezl? Ne, to bych neřekl :-) Ale rozhodně mě to hodně posunulo.

Plány do budoucna?
Od nepaměti jsem si chtěl dát onsight cesty s obtížností 9a. Doufám, že se toho jednou dočkám – no a kdyby ne, tak si prostě budu užívat ty pokusy. Také bych si rád vylezl nějaké 9b, protože už jsem jich pár skoro dal, ale vždycky jsem to z nějakého pitomého důvodu musel přestat zkoušet. Rád bych ostatním pomáhal plnit si své lezecké cíle. Proto jsem se dal na dráhu trenéra, abych mohl předávat své cenné znalosti jiným lezcům, kteří se chtějí dál zlepšovat.

Lezení za 100 let?
Doufám, že tou dobou ještě bude existovat gravitace, protože bez ní by ten náš sport byl tak trochu nuda. Pořád polezu na skály. Skalní lezení a soutěže se budou ještě více oddělovat, čím dál více lidí poleze jen rekreačně a jen pár jich zvedne laťku až na 10a+. Singing Rock vynalezne létající úvazek, se kterým vylezete bez lana tak vysoko, jak jen budete chtít, a který vás při pádu z libovolné výšky zbrzdí a pomůže vám bezpečně přistát na zemi.

Více informací o mě:
Mrkněte na můj facebook a instagram nebo web.

Klemen Bečan