Šimon Potůček, podzimní lezení v Ospu
Po závodní sezóně jsem se ještě před pauzou rozhodl naposledy vyrazit do skal. Původně bylo v plánu Arco nebo něco takového, to ale nevyšlo, a tak se konala poměrně klasická návštěva Mišja peči. Byl jsem tu už víckrát, než je podle mě zdravé číslo. Mám to tu ale rád, zbývá mi tu stále spousta cest a dá se tu lézt prakticky za každého počasí.
Hned po příjezdu jsem začal zkoušet cestu Martin Krpan za 9a. Po loňském přelezu cesty Konec Mira to byla poměrně logická volba. Cesta se nachází v právě jeskyni, jde napříč celým profilem a vymetá prakticky všechna těžká místa co tu jsou. Na pohled to není žádná Kingline, je to ale pěkné lezení se super sekvencemi a opravdová zkouška fyzické připravenosti.
Sekvence jsem dobře znal z předchozích přelezů a už bylo jen třeba je všechny spojit. S formou, která zůstala po závodech jsem se cítil dobře a hned první den jsem se sám překvapil, když se mi ve třetím pokusu povedlo cestu spojit na 2 díly s pádem pár metrů pod topem. V tu chvíli přišla nervozita, protože z toho, že „cestu prostě jen polezu a uvidíme“, se rychle stalo „já to můžu dalším pokusem vylézt, když neudělám chybu“. A bohužel pokus s chybami následoval hned další den. To mi ale pomohlo se trochu „oťukat“, další pokus už jsem lezl správně a přelezl přišel kolem oběda.
Jedná se o moje první 9a, takže radost byla obrovská. Vím, že s přelezem devítky mám asi trochu zpoždění, ale se závody se to občas kombinuje těžko a asi lepší pozdě než nikdy. :)
Na konci výjezdu mě kamarádi ještě přemluvili, že bych se měl znovu podívat do cesty Sanjski par taky za 9a. Je to technický, boulderový strop s vytrvalostním dolezem úplně na druhé straně oblasti. Cestu jsem zkoušel 2 roky zpátky. Moc se mi ale nelíbila – technické sekvence mi nešly, byl jsem slabý v těle a „klaustrofobické“ lezení 2 metry nad zemí není něco, co bych si extra užíval.
V cestě jsem se ale cítil dobře, lépe vyladil klíčovou sekvenci a přelez se, po velkém boji, podařil na 4. pokus. Přelez této cesty je pro mě snad ještě důležitější než Krpan. Je mi osobně blízká – bylo to první 9a co jsem kdy viděl, a zároveň mi moc neseděla a lezla se mi těžko. Tím pádem to byl ten správný boj, který mám u lezení nakonec vždycky nejraději.
V mezičase se ještě povedly přelezy cest Pikova Dama 8b na třetí a Matrix 8b na druhý, což z toho už definitivně dělá asi nejúspěšnější výjezd doteď.
Šimon Potůček
Další
