František D’Agostino, Yosemity – 3 těžké bigwally během 2 týdnů
František D'Agostino se svým americkým parťákem Samuelem Strohem zazářili letos na jaře v Yosemitském údolí. Během dvou týdnů vylezli volně tři těžké bigwally, 2 z nich do 24 hodin. Přečti si, jak se klukům zadařilo vylézt parádní kousky v light-and-fast stylu.
Jejich hlavním cílem bylo vylézt stěnu El Capitana volně cestou El Niño (800 m, 27 délek, 5.13c/8a+) za den, což se jim podařilo 4. května ráno po nočním lezení. Předtím strávili 6 lezeckých dnů nácvikem všech délek, včetně jednoho dne, kdy slanili shora dolů. Finální výstup jim trval 18 hodin 21 minut a oba vylezli volně všechny délky. Oba vytáhli na prvním konci lana nejtěžší délku a v ostatních délkách se střídali (druholezec také lezl bez pádu).
„Byl to náš první opravdový pokus vtěsnaný do okna mezi deštivým počasím, takže jsme ani moc nečekali, že se to povede, ale po nejistém začátku, kdy Sam dvakrát spadl v první délce, jsme našli svůj rytmus a neměli jsme už žádné větší problémy (já jsem jen dvakrát spadl v lehčích délkách). Byla to teplá noc osvětlená měsícem v úplňku. Užili jsme si prostě krásný čas při lezení, poslouchání hudby i svačinkování. Vítězný výlez při východu slunce mi zůstane v paměti ještě dlouho,” vzpomíná František.
Po čtyřech dnech odpočinku se kluci hned vrátili na „the Big Stone” (jak se v Yosemitech říká El Capitanovi) zkusit vylézt stěnu tentokrát cestou Golden Gate (900 m, 34 délek, 5.13a/7c+), a opět za jediný den. Samuel už v roce 2022 lezl Golden Gate ground up v bigwallovém stylu s Adrianem Vanonim, zatímco František (v roce 2022) lezl pouze Freeridera, takže od police Alcove (polovina stěny), kde se cesta odpojuje, to pro něj byl nedotčený terén.
„V první klíčové délce jsme zjistili, že před námi tuhle sezonu cestu nikdo nelezl, takže to bylo opravdu poctivé probíjení hezky od spodu jak na písku. Celkově to díky zvolenému stylu bylo pro mě mnohem větší dobrodružství než El Niño,“ komentuje František.
Začali lézt v šest večer 8. května a okolo 13:00 další den konečně dorazili na polici zvanou Tower of People (štand 27. délky). V tu chvíli měli dvě klíčové délky (7c+) úspěšně pod sebou a dvě přímo nad sebou. Unavení, na přímém slunci a s metou 24 hodin nebezpečně blízko, byl cítit tlak situace. Délka „Golden Desert“ (28. délka; 5.13/7c+) dopadla dobře, František ji stylem PP zvládl vylézt na flash a Sam to na druhém konci lana dal bez pádu na druhý pokus. Pak ale přišel nechvalně známý, krátký a vytrvalostní „A5 traverse“ (29. délka; 5.13/7c+). František pokračuje:
„Dávali jsme do délky jeden pokus za druhým a pořád jsme padali z jednoho místa. Byli jsme už hodně unavení a hrozně nám natýkalo. Otázka, jestli to dáme za den, se změnila v otázku, jestli to dáme vůbec. Na čtvrtý pokus jsem spadl už za tím nejtěžším a pomyslel jsem si, že možná ne. Na štandu ale mezitím Sam našel svůj klid a zázračně délku přelezl! Inspirovaný a s vědomím, že mám ještě jeden poslední pokus, jsem do toho dal všechno a po chvíli jsem se našel na štandu se Samem, nespadl jsem! Nemohli jsme tomu uvěřit, ale byla to pravda.“
Při lezení posledních délek zapadalo slunce a chvíli potom, co zmizelo za horizont, Franta se Samem spolu s přihlížejícím fotografem Danielem Teitelbaumem konečně stanuli na vrcholu El Capitana, celých 26 hodin poté, co začali lézt první délku.
„Nikdy jsem nezažil takový mordor v 6c lezení, jako v posledních délkách Golden Gate, dostával jsem křeče do bicáků, ruce se mi potily a nezbylo už žádný mágo a cítil jsem, že tenkrát jsem opravdu dosáhl svých limitů. Cíl „do 24 hodin“ jsme nesplnili, ale mně to ani nevadí. Jsem rád, že jsme cestu vylezli volně, a prostě jsme zažili největší lezecký den našich životů! Byl to bláznivý zážitek.“
Po čtyřech dnech odpočinku se kluci rozhodli zkusit ještě jednu velkou stěnu. Tentokrát legendární cestu od Mikeyho Shaefera „Father Time“ (650 m; 20 délek; 5.13b/8a) vedoucí na Middle Cathedral. Protože je většinu dne ve stínu, mohli začít lézt brzy ráno a skončili za tmy o 14 hodin a 47 minut později, poté, co oba cestu vylezli volně. Pro Františka to byl ground-up pokus.
„K lezení cesty Father Time jsme přistupovali poněkud uvolněně, bez tlaku na úspěch. Cílem bylo ještě jednou si dobře zalézt a užít si to. Cesta nezklamala očekávání a nabídla jedno z nejlepších lezení na žule, jaké jsem kdy absolvoval. Z El Capitana jsem se cítil unavený a upřímně jsem nakonec musel zabrat trochu víc, než jsem chtěl. Cesta rozhodně není snadná, ale každopádně stojí za to. Byla to krásná rozlučka s údolím,“ uzavřel František své zážitky z Yosemit.
Franto, skvělý počin!
Těšíme se na další zážitky z tvých příštích lezeckých expedic.
Foto: Daniel Teitelbaum
