Co si sbalit na svůj první big wall?

Nejdříve je potřeba zmínit, že termín big wall je velmi obsáhlá kategorie, takže úplný výčet možných variant a způsobů nelze očekávat ani v tomto článku. Do tohoto termínu se dají zahrnout (pro někoho) krátké vícedélky v lezeckých oblastech typu Hohe Wand nebo Höllental, vícedélky na více dnů ve skalních stěnách, kultovní big wally v Yosemitech, vícedélky ve středních horách, big wally ve vysokých horách atd. atd. Navíc styly lezení jsou také různé: volné vs. technické lezení, OS či AF průstup vs. RP/PP. S tím také souvisí způsob jištění v dané stěně, který podstatně ovlivňuje množství materiálu, a tudíž logistiku. Jednoduše řečeno dvě různé lezecké dvojky mohou lézt stejnou cestu naprosto jinak a de facto jako by lezli jinou cestu. 

Berte tedy tento článek jako základní intro do problematiky. Záměrně používám anglický výraz big wall a ne např. velké stěny, i když by to možná Ústav pro jazyk český uvítal. Některé výrazy holt přejímáme ze zahraničí, když už tady nemáme český big wall a tím pádem ani českou tradici včetně české terminologie. Tak jako u všeho půjdeme metodicky step by step (když se budu držet bigwallové tradice anglicismů) neboli v našem oborově zaměřeném případě chyt za chytem…

Level 1 – Skalní vícedélkové lezení

Jedná se vlastně o pár sportovních cest nad sebou jen s tím rozdílem, že mezi nálezy nestojíme na zemi, ale visíme ve štandu. Takže tady budeme potřebovat oproti sportovkám tyto nadstavby:

• Přilba – ta je na vícedélkách dobrá vždy. Zvyšuje bezpečnost tím, že eliminuje úraz hlavy – ať už je to při pádu a nárazu do stěny, nebo při pádu volného kamení. Ano, můžou být převislé cesty, kde lezec padá do vzduchu, ale jak jistě víte, ani to nezaručuje, že i tak nenarazí do stěny. A ano, jsou cesty ve velmi kompaktním, nelámavém materiálu, ale pořád zůstává možnost toho nárazu hlavy o stěnu. Takže nelze 100% eliminovat ani jednu z výše uvedených hrozeb. A jak píše i Pit Schubert (a jestli to nepsal, tak nekažme si příběh pravdou…), pokud je pravděpodobnost, že se situace může stát, tak se stane. Taky radši lezu bez přilby, přece jen volné lezení je pro mě ideálně co nejvíce volné, tzn. bez čehokoliv navíc. Na vícedélky si ji ale beru, jelikož v dnešní době jsou na trhu přilby tak lehké, že je skoro na hlavě necítíte a váží tak málo, že když ráno před nástupem do stěny nezanedbáte toaletu, tak hmotnost přilby vykompenzujete až překompenzujete…

• Sedák – můžete mít klasický sportovní. Na některých cestách jsou komfortní štandy typu „stojím na polici“, kde konstrukce sedáku nehraje zas takovou roli. Jsou ale cesty, kde jsou štandy tzv. visící, kde je pohodlnější sedák výhodou až nutností. Tam pak pocítíte, zda sedák dobře rozkládá vaši hmotnost po šíři pasu a nohaviček, nebo ne.

• Lezečky – dle délky celé cesty platí přímá úměra: čím delší cesta, tím bych volil větší velikost lezeček. Záleží na obtíži cesty. Blízko svého limitu logicky potřebuju takovou jako na sportovky, ale to se dá řešit vyzouváním na každém štandu. Používám léta letoucí gumolanka, která na lezečky navážu a smyčkou kolem kotníků zajistím to, že mi nespadnou. Odpočnou si tak palce na nohou a taky hlava, která nemusí nenazuté lezečky hlídat.
• Magnézium – záleží samozřejmě na teplotě ovzduší, potivosti rukou a psychologické potřebě uklidňovat se v pytlíku… Osvědčilo se mi používání doplňovací koule. S koulí spotřebujete méně magnézia a hlavně se vám nevysype, když se pytlík při nárazech větru převrátí vzhůru nohama.

Level 2 – Vícedélky na více dnů

V podstatě jde o multiplikaci levelu 1, kde ale mezi jednotlivými vícedélkovými dny nespím doma, resp. na zemi, ale ve stěně.

• Spaní ve stěně je problematika na samostatný článek, ale ve finále je to jako se štandy. Jsou cesty, kde se dá spát na policích, byť pod pojmem police se dá představit cokoliv, a pak jsou visící štandy, kde je jedinou možností portaledge, čili závěsná postel. Na výběr dnes máme postele nejen s pevnou trubkovou konstrukcí, ale nově i s konstrukcí nafukovací.
  
• Ať už si do cesty na více dnů portaledge vezmeme, nebo ne, těžké práci se nevyhneme. Celou stěnou budeme táhnout spacák, karimatku, vařič, bombu, ešus, jídlo a hlavně vodu. Hodně vody. A hodně vody znamená hodně váhy a hodně váhy znamená hodně dřiny… Člověk si uvědomí jak moc, a zároveň jak málo, vodu potřebuje. To vaření můžeme vyškrtnout a vzít si jídlo, které vodu a tepelnou úpravu nevyžaduje. Není ale jisté, že si tím váhově pomůžeme. Dehydrovaná strava a věci na vaření jsou často tou lehčí variantou. Samostatnou kapitolou by pak mohly být kalorické hodnoty různých druhů jídel.
• Spaní, jídlo, oblečení, boty... to už do batohu, se kterým druholezec poleze, nedáme. Takže nastává nutnost vzít tahací vak, zkráceně tahačák. V zahraničí se mu říká pig a česky svině (zde by mohl být Ústav pro jazyk český spokojen). Tuto svini pak budeme muset (UJČ promine) vyhaulovat na štand pomocí kladkostroje. Tzn. budeme potřebovat kladku s blokantem. Čím těžší svině, tím lepší je mít účinnější kladkostroj.
  

• Cesty levelu 2 díky své délce a komplexnosti vyžadují více materiálu. To máte šroubovačky, volné karabiny, smyčky, krátké expresky, dlouhé expresky, alpské expresky, friendy, vklíněnce, šťáradlo a nedej (nebo dej) bože kladivo a skoby. Váha svině tedy dále roste a roste, ale účinnost kladkostrojů bohužel/bohudík neroste adekvátně, resp. má svůj limit. Výběr materiálu pak často hraje roli v tom, zda se cesta vyleze. Buď toho máte málo, nebo moc. Předpokládám, že druhá varianta u většiny převládá. Psychologie je mocná.

• V některých cestách, nebo v některých jejich pasážích, obzvláště v technických délkách, kde se neleze volně, je vhodné až nutné, aby druholezec cestu nelezl, ale žumaroval. Takže přibývá další nutné vybavení jako je pár ručních blokantů (pravý a levý) společně s nožními stupáky nebo žebříčky v případě technického lezení. Pro určitý charakter cest je lepší jeden ruční a jeden hrudní blokant. Výběr metody kromě charakteru cesty závisí na osobní preferenci.

• Komfortní sedák s širším pasem a nohavičkami je v tomto levelu výhodou. Větší počet materiálových poutek a slotů na plastové nosiče je u těchto úvazků standardem. Už od levelu 1, ale od levelu 2 obzvláště, přichází k užitku navíc sedačka. Používala se, a stále se používá, dřevěná DIY deska, ale dnes se častěji setkáme s profesionální pracovní sedačkou. Na štandu nás pak neřežou ty „komfortní“ pasy a nohavičky sedáků, ale můžeme sedět na relativně pohodlném sedátku. (Honza Kareš se sice nechal slyšet, že „bolest je mýtus“, ale po x  hodinách sezení jen v sedáku musí názor změnit i on.)
  

Level 3 – Vícedenní vícedélky v horách

Level 3 je level 2 v horách, takže vše co potřebujeme na dvojku je základ, ale pak tu máme další specifika.

• Většinou musíme vybavení logisticky dopravit daleko a vysoko do hor, což je časově a hlavně energeticky náročnější.
• Vyšší nadmořská výška přináší nižší teploty a to znamená více oblečení, teplejší spacák a hlavně lezení rukama ve skalních pasážích někdy v podmínkách naší zimy. Dále často nástup a sestup, nebo i část stěny, vedou přes ledovec, a to zase znamená sníh, firn a led. Takže kromě skalního vybavení jsou potřeba cepíny, mačky a šrouby.

• Přítomnost sněhu má alespoň výhodu v tom, že s sebou nemusíme tahat vodu, jelikož ta je všude kolem. Na druhou stranu, roztápění sněhu na vodu trvá dlouho, ve stěně je technicky náročnější, a musíme počítat s adekvátním množstvím plynu. To vše vede k tomu, že i když si horolezci tuto problematiku uvědomují, často zůstávají nedostatečně hydratovaní, a to pak negativně ovlivňuje jejich výkon.
• U lezeček se dále mění velikost a často i jejich typ. Velikost se zvětšuje a lezečky kotníkovatí. Do lezeček se oblékají ponožky. Ano, slyšíte dobře, ponožky, a často tlusté. Chápu, že pro indoor specialisty je to jako klobouk na hlavě řidiče, ale zkušenosti jsou nepřenositelné. Kotníkové lezečky jsou pak pro indooristy něco jako kostkované papuče (příměr jsem nemusel vymýšlet dlouho), ale hory jsou často žulového charakteru, takže „spáry rules“. Tím pádem jsou kotníkové lezečky v některých cestách „must have“ (české ekvivalenty tady opravdu nevyzní). 

Level 4 – Big wall ve vyšších nadmořských výškách

V levelu 4 se dostáváme ještě víc do oblak, nebo spíš nad ně, což představuje další výzvy.

• Vysoká nadmořská výška vyžaduje poctivou aklimatizaci, které nedosáhneme jen pochodem do base campu a pod stěnu. Nutný je dostatečný čas navíc. Někteří se aklimatizaci snaží urychlit medikací, ale to funguje leda v alpských podmínkách. Tak či tak, je to nápor na tělo.
  
• Čím vyšší výška, tím se zužuje množství lidí schopných fungovat v takových podmínkách na 100 %. Ani aklimatizovaný lezec ale ve vyšších výškách neregeneruje dostatečně. 
• Množství věcí do horského big wallu se dále samozřejmě zvyšuje, a to nejen požadavky stěny. S rezervami navíc musíme počítat jednak s ohledem na proměnlivé počasí, ale třeba i v souvislosti s omezenou možností záchrany (byť možnost záchrany se například už i v Himalájích či Karákórámu výrazně zlepšila).
  

Level 5 – Big wall v extrémních podmínkách v odlehlých destinacích bez možnosti záchrany

Do tohoto posledního levelu spadá například lezení na Baffinově ostrově nebo na jiných místech mimo civilizaci. Pokud se tam chystáte, tak to asi nemusíme rozebírat. Máte-li takový záměr, máte jistojistě s big wally dostatek zkušeností a článek „Co si sbalit na svůj první bigwall“ čtete spíš z dlouhé chvíle nebo omylem.

Berg heil!
Lumír Fajkoš

(Kam dál? Mrkni na přehled bigwallového vybavení.)