Příběh o Singing Rocku

Před více než 100 lety zaznamenal v Libereckém kraji rozmach textilní průmysl. Na přelomu 19. a 20. století byly České země součástí Rakouska-Uherska. Žili zde vedle sebe Češi a Němci, mluvilo se zde oběma jazyky. Intenzivní průmyslový rozvoj byl zapříčiněn zejména soupeřením českých a německých podnikatelů. Vzájemně se trumfovali, kdo je lepší.

Postupně vyrostly textilky na řece Jizeře. Z Jizerských hor až po Český ráj. A v tomto kraji jsem se v roce 1961 narodil a v tomto kraji, obklopen textilkami na Jizeře a jejich historií, mezi Jizerskými horami, Krkonošemi a skalními městy Českého ráje, jsem vyrůstal.

V roce 1873 byla postavena na řece Jizeře naše textilní továrna, sídlo firmy SINGING ROCK. Tehdy to byla mechanická tkalcovna v Poniklé a v roce 1881 měla 114 tkalcovských stavů.

Já jsem v roce 1981 jako student technické university v Liberci propadl horolezectví. Studoval jsem strojní fakultu, obor konstrukce textilních strojů. Objevil jsem továrnu nedaleko Liberce, kde se v té době vyráběly polyamidové popruhy pro armádu a textilní hadice pro hasiče. Využil jsem příležitosti a začal jsem ještě jako student v této firmě pracovat na své diplomové práci. Z každé konzultace jsem si přivezl napěchovaný batoh plný různých zbytků popruhů. A z těch popruhů jsem pro své kamarády šil první sedáky a lezecké batohy.

Před rokem 1985, v době mých studií, jsme žili v komunistickém Československu a horolezecké vybavení se v obchodech nedalo koupit. Sedáky v té době nebyly v obchodech vůbec, karabiny a lana byly vzácné a nedostatkové zboží. Nešil jsem sedáky a lezecké ruksaky kvůli zisku, ale jen kvůli vlastnímu uspokojení. Abychom já a moji kamarádi měli dobré vybavení do skal. Skal je v Českém ráji a v Jizerských horách plno a kamarádů, kteří potřebovali sedák nebo ruksak bylo ještě víc. Peníze nebyly v té době pro mne důležité, zisk nebyl na prvním místě.

Po ukončení studií jsem zkoušel různá zaměstnání, ale nic mne příliš neuspokojovalo. Naposledy jsem byl učitelem na textilní průmyslovce v Jilemnici. Dva roky po sametové revoluci (1989) jsem se rozhodl, že dám ve škole výpověď a začnu vyrábět sedáky a batohy profesionálně, tedy hlavně kvůli zisku. To byl podzim 1991 a v Československu bylo již od jara roku 1990 (tedy už rok a půl) umožněno legální soukromé podnikání. No, manželka myslela, že jsem se zbláznil a moje rozhodnutí mi neschvalovala. Měl jsem jako učitel přece jenom zajištěný stálý měsíční příjem. Moje čerstvá rodina s roční dcerou a manželkou na mateřské byla na mém příjmu finančně závislá.

Podpořila mě tehdy moje babička – půjčila mi všechny svoje úspory. Řekla mi, ať podnikám, když se na to cítím. Nakoupil jsem první materiál na 50 horolezeckých ruksaků, pronajal jsem čtyři průmyslové šicí stroje a ty jsem rozmístil u čtyř žen na různých místech v jejich domácnostech. Jedna šila přední díly, druhá záda, třetí víka a čtvrtá to pak měla zkompletovat dohromady. Všechno jsem je naučil a dodal nastřihané díly. No nedopadlo to vůbec dobře. Co ty tři ušily, to té čtvrté nešlo sešít dohromady. Střih byl dobrý, ale technologická kázeň domácích švadlen byla mizerná. Projekt krachoval. Alespoň to tak vypadalo.

Někdy v listopadu 1991 u nás doma navečer zazvonil zvonek. Ve dveřích stál Pavel Končinský, taky místní lezec a známý domácí výrobce lezeček a sedáků. Povídá mi, že s manželkou hledá práci. Dělal výškové práce a skončil s tím. A že má doma šicí stroj a 40 m2 volného prostoru, kde by mohla být dílna. Osud ke mně Pavla nasměroval ve správný čas. Rozešité ruksaky a čtyři pronajaté šicí stroje jsem převezl k Pavlovi domů, a on se svoji manželkou všechno do týdne zkompletoval na jedničku. Před vánoci jsem ruksaky prodal a za utržené peníze jsem nakoupil nový materiál. A ještě jsem vrátil své babičce vypůjčené peníze. Pavel měl rovněž nějaké finanční úspory a tak jsme se stali společníky v podnikání a rozjeli jsme u něho doma výrobní dílnu na ruksaky a lezecké sedáky. Byla to taková konfekční manufaktura.

V březnu 1992 jsem jel do Mnichova na ISPO se vzorkem batohu a v něm nový sedák TUCAN. Hledal jsem zahraniční zákazníky. Tam na veletrhu jsem potkal Jana Goddefroye a dali jsme se do řeči a já mu nabídl obchodní spolupráci. Jan povídá, že se na tu naši výrobu do Československa jede po veletrhu podívat. No a tak jsem Jana poprvé přivezl s sebou z Mnichova k Pavlovi domů.

Jan se nestačil divit, žil v Belgii a na Východě nikdy předtím nebyl. Na pingpongovém stole byla sundaná síť a to byl náš střihací stůl. Dále se tam ve 3 malých místnostech tísnilo 6 šicích strojů a u nich 6 švadlen. Žádná velká fabrika to tedy nebyla. Ale asi jsme Janovi připadali progresivní, protože nám nabídl finanční podíl na založení společné firmy. V červnu 1992 jsme založili společně všichni 3 (já, Pavel a Jan) novou společnost SINGING ROCK s.r.o. se sídlem u Pavla doma.

Firma se rychle rozvíjela a po půl roce jsme se stěhovali pryč od Pavla do nově pronajatých prostor v textilní továrně v Semilech. Investovali jsme veškeré zisky do nových technologií. V roce 1994 jsme získali certifikáty UIAA na kolekci horolezeckých sedáků TUCAN. To už jsme nakoupili první programovatelný šicí stroj, abychom zajistili dokonalou kvalitu pevnostních švů a měli jsme 25 zaměstnanců. Jan žil dál v Belgii a prodával tam naše výrobky. Do řízení firmy SINGING ROCK v té době nezasahoval.

Čínská levná výroba nás brzy donutila skončit s výrobou ruksaků a lezeckých sandálů TUCAN, které byly v Československu tak populární. Soustředili jsme tedy veškeré síly na vývoj a výrobu lezeckého vybavení. Inovovali jsme průběžně jak horolezecké sedáky, tak i profesionální záchranářské postroje. Rozšířili jsme náš sortiment o karabiny, osmy a další lezecký materiál.

V roce 2000 jsme spustili nový projekt. Vývoj a výroba horolezeckých lan. Proto jsme v roce 2001 koupili a začali opravovat velkou a opuštěnou budovu bývalé textilní tkalcovny v Poniklé. Nejprve bylo nutno zajistit vhodné prostory na realizaci projektu. Za prvních šest měsíců jsme opravili suterén a přízemí rozlehlé budovy a nakoupili novou technologii z Německa. Na předvánoční trh 2001 už putovala naše první kolekce statických lan. A rok nato jsme vyvinuli a uvedli na trh naše první dynamické lano TRINITY.

Tovární budovu v Poniklé jsme dále postupně opravovali krok za krokem. Do opravených prostor byl přemístěn vedle pletárny následně sklad, obchod, vývoj a nakonec v roce 2004 jsme přestěhovali do Poniklé celou konfekční výrobu ze Semil. V té době byla kompletní firma SINGING ROCK pod jednou střechou v Poniklé. Jan se přestěhoval v roce 2004 natrvalo z Belgie do České republiky a aktivně se podílel na řízení firmy v oblasti prodeje.

Posléze jsme zjistili, že sehnat šikovné švadleny v okolí Poniklé je problém, a tak jsme část výroby přesunuli zpět do Semil. Do roku 2009 jsme z malé garážové firmy vytvořili moderní firmu s novými technologiemi a vytvořili tak pracovní příležitosti pro více než 100 zaměstnanců. Díky tomu je Singing Rock v lezeckém světě již velmi  známým pojmem ať už mezi horolezci tak i mezi záchranáři a výškovými pracovníky.

Vladimír Křapka, zakladatel Singing Rocku